Výprava za moravskými polodrahokamy

Přivítá vás malebná a liduprázdná krajina. Dominují jí sice z daleka viditelné chladicí věže jaderné elektrárny Dukovany, ale těm brzy zamáváte. Dále už zažijete úchvatná hluboká údolí líně meandrující řeky zařezávající se do krajiny polí, luk a malých vesniček. Není to všák žádné “lážo plážo” bikování. Několikrát musíte překřížit hluboké kaňony, prudké svahy, brodit se řekou. Začněte v Oslavanech, městečku proslulém historií těžby černého uhlí. Od začátku příběhu nás dělí – ač se to zdá neuvěřitelné – čtrnáct milionů let. Tehdy na území dnešního Bavorska dopadl obří asteroid s kilometrovým průměrem. Gigantický náraz roztavil horniny a vyvrhl je do atmosféry, kde se zchladily a dostaly podobu kousků zeleného skla s kapkovitým tvarem. Déšť polodrahokamů se pak snesl stovky kilometrů daleko až na naše území. Název získaly podle místa nálezu v okolí Vltavy, ale postupně se začaly objevovat i v dalších lokalitách. Zatímco jsou české vltavíny zelené, ty moravské jsou zabarveny dohněda. Další záhadou je, že dopadový kráter má téměř kruhový tvar, což neodpovídá teorii o ostrém úhlu dopadu meteoritu. V zapálených diskusích už zazněla také teorie o mimozemšťanech nebo legenda o Svatém grálu. Stezka vedoucí kolem Oslavy je velmi náročná, ale nabízí odměnu v podobě úseku mezi Doubravkou, Vodanským kopcem a Malou skálou. Právě tady se vám otevře nádherný výhled na údolí se siluetami Ketkovského mlýna a zříceniny hradu Levnov. Mezi největší naleziště vltavínů je pískovna u Slavětic, které po deštích pročesávají kordony sběračů. Přestože se vám nalezení vzácného kamene nejspíš nepoštěstí, zážitek z okolní krajiny, která je naplněna zvláštním klidem, vám vše vynahradí.